Anthozoa - Korálnatci
Znáte to, sbíráte fosilie a po letech zjistíte, že se vám sešla poměrně rozsálá sbírka nějaké skupiny živočichů. V tomto případě jde o skupinu živočichů, které známe pod vědeckým označením Anthozoa. Česky jim obecně říkáme koráli.
Anthozoa - korálnatci jsou výhradně mořští polypovití láčkovci, solitérní nebo koloniální, většinou přisedlí. Z vajíček se líhne plovoucí larva (planula), z níž posléze dorůstá polypová generace. Některé skupiny mají rohovité nebo vápenité jehlicovité vnitřní kostry nebo vápenité vnější kostry. Tvarově jde o neobyčejně bohatou třídu. Korálnatci vyhledávali spíše mělké, otevřené, dostatečně prosvětlené a proteplené vody, podobně, jako to známe u současných druhů. Na vhodných místech se vyskytovali ve velikém množství jedinců a v četných druzích, takže vytvářeli zvláštní a význačná společenstva (biohermy), která působí dojmem "korálových útesů". Známe je od kambria kdo recentu. V paleozoiku jsou jejich pozůstatky důležitými vůdčími fosiliemi.Velmi zjednodušeně dělíme fosilní (paleozoické) zástupce třídy Anthozoa Ehrenberg, 1834 - korálnatci do čtyř podtříd:
- Podtřída Octocorallia Haeckel, 1866 - osmičetní, také známá jako Alcyonaria.
- Podtřída Hexacorallia Haeckel, 1866 - šestičetní (dříve označovaní také jako Zoantharia de Blainville, 1830). Do této skupiny řadíme významný řád Rugosa Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli drsnatí. Některé systémy řád Rugosa Milne-Edwards & Haime, 1850 † označují jako podtřídu. Fossilworks považuje taxon Rugosa za podtřídu místo Zoantharia / Hexacorallia se dvěma řády a mnoha podřády: ony dva řády jsou Cystiphyllida Nicholson, 1889 † a Stauriida Verrill, 1865 †. Tyto nejednotné názory vnášejí do taxonomie trochu chaos. My se držíme taxonomického systému na BioLibu.
- Podtřída Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí nebo také tabulátní
- Podtřída Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti. Tato podtřída je sporná, jak Fossilwork, BioLib, tak Mindat řadí heliolity do podtřídy Tabulata a řádu Heliolitida Frech, 1897 †.
ROZCESTNÍK
Fosilní koráli jsou v českém masívu velmi významné zkameněliny, které jsou ve stínu trilobitů a jiných populárních zkamenělin často opomíjeny. Jejich fosilie však přináší velmi cenné vědecké poznatky o vývoji života v tropických mořích zvláště v období siluru a devonu. Korálové útesy byly tehdy neuvěřitelně bohaté na život. Zcela jistě to souviselo s čistým a dobře okysličeným mořem. Tyto útesy nabízely zázemí a ochranu mnoha jiným živočichům, jako jsou trilobiti, brachiopodi, krinoidi, mlži, plži aj.
Barrandien (část českého masívu), který byl tehdy dnem moře se v tu dobu nacházel v rovníkové oblasti a posunoval se z jižní polokoule na severní. Mělké a prosluněné tropické moře zde po sobě zanechalo fosilní pozůstatky plné paleontologických skvostů. V době svrchního siluru a zejména pak v devonu v pražské pánvi existovalo několik velkých korálových útesů, které z jinak nekonečné mořské plochy vyčnívaly částečně nad mořskou hladinu. Některé korálové útesy tvořily atoly kolem podmořských vulkánů. Koráli, mezi které patřili zejména tabuláti (tvořící kolonie) a soliterní rugosní koráli žili na strmých svazích útesů i pod nimi v bahnitém dně. Rychlé přirůstání vápencové hmoty a její náhlé sesuvy po svazích útesů čas od času pohřbili celé mořské dno a umožnili tak uchování nejrůznějších fosilií. Nesmíme opomenout tehdejší zvýšenou aktivitu podmořských sopek, zvláště té největší nebo možná nejznámější - Svatojanské sopky, která mořské dno mnohokrát pohřbila. Občasné sopečné exploze vymrštily do ovzduší množství sopečného popela, kamení a sopečné hmoty, jenž potom dopadla na hladinu moře, potopila se na dno a pohřbila vzkvétající život. Takové vrstvy se zachovaly do dnešních dnů jako tufové mezivrstvy mezi vápencovými usazeninami někdejšího mělkého příbřežního moře (například v Kouřícím lomu u Kozolup bylo napočítáno 55 takových tufových vrstev). Zatímco koráli přirostlí k útesu tvořili bochníkovité trsy, jejich příbuzní na mořském bahnitém dně tvořili odlehčené ploché kolonie ve tvaru tenkých desek se stopkou na spodní části. Agresivnější druhy hledali pevný podklad a narůstali svými řetízkatými koloniemi na živoucí korálové trsy, nejčastěji tabulátů. Řada těchto fosilií slouží jako cenné paleoekologické indikátory, které umožňují rozluštit vztahy tehdejších organismů a jejich prostředí, ve kterém žili.
Zdroje a použitá literatura:
- Z. Špinar a kol. - Systematická paleontologie bezobratlých - 1965. Academia, Nakl. Československé akademie
- R. Prokop - Zkamenělý svět - 1989, Kotva Práce
- F. Prantl - Život českých pramoří - 1952, Česká Akademie věd a umění
- F. Počta (J. Barrande) - Système silurien du centre de la Bohème (Anthozoaires et Alcyonaires), 1902
- Graham A. Young and Colin T. Scrutton - Growth Form in Silurian Heliolitid Corals: The Influence of Genetics and Environment, Paleobiology Vol. 17, No. 4 (Autumn, 1991)
- D.-J. Lee and J. P. A. Noble - Heliolitid Corals of the Upper Silurian West Point Formation, Gaspé, Québec, Journal of Paleontology Vol. 62, No. 6 (Nov., 1988)
- Dorothy Hill - The British Silurian Rugose Corals with Acanthine Septa, Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological Sciences Vol. 226, No. 534 (Aug. 13, 1936)
- H. C. Wang - A Revision of the Zoantharia Rugosa in the Light of Their Minute Skeletal Structures, Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological SciencesVol. 234, No. 611 (Mar. 21, 1950)
- Mildred Adams Fenton - New Species of Aulopora from the Devonian of Iowa, The American Midland Naturalist Vol. 10, No. 11/12 (Sep. - Nov., 1927)
- https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/%C5%98%C3%A1d%20Rugosa.htm
- https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/podt%C5%99%C3%ADdaTabulata.htm
- https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie